N. D. Walsch
    Home Sitemap STRÁNKY VĚNOVÁNY INSPIRUJÍCÍM KNIHÁM SOUČASNÉHO AMERICKÉHO SPISOVATELE NEALE D. WALSCHE, AUTORA #1. NEW YORK TIMES BESTSELLERU "HOVORY S BOHEM"

Co by nyní udělala láska?






O vzniku světa


Hovory s Bohem - Kniha 1, str. 35-40

Na počátku existovalo jen Jsoucno, a nebylo nic jiného. Jsoucno však neznalo samo sebe - protože Jsoucno je všechno, co bylo, a neexistovalo nic jiného. A tudíž Jsoucno... nebylo. Neboť v nepřítomnosti něčeho jiného, Jsoucno není.

To je ona velká nicota, o které hovoří mystikové od počátku času.

Jsoucno vědělo, že je vším, co existuje - to však nestačilo, neboť znalo svou dokonalou nádheru pouze rozumově, nikoliv ze zkušenosti. Toužilo po prožitku sama sebe, neboť chtělo poznat, jaké to je být tak nádherné. To však bylo nemožné, protože slovo "nádherné" je relativní výraz. Jsoucno nemohlo vědět, jaké to je být nádherné, dokud se neobjevilo to, co není. V nepřítomnosti toho, co není, neexistuje ani to, co je.

Rozumíš tomu?

N: Myslím, že ano. Pokračuj.

Dobře.
Jsoucno vědělo jen to, že neexistuje nic jiného. A proto nikdy nemohlo poznat samo sebe zvnějšku, to jest z nějakého bodu mimo sebe. Žádný takový bod prostě neexistoval. Existoval jen jediný referenční bod uvnitř Jsoucna, a tím bylo toto "Není Je". Ne-Jsem Jsem".

Přesto se Jsoucno rozhodlo, že skutečně pozná samo sebe.

Tato energie - tato čistá, neviděná, nepozorovatelná, neslyšená a tudíž nikomu známá energie - se rozhodla zakusit sama sebe jako dokonalou nádheru, jíž byla. Proto si uvědomila, že bude muset použít referenčního bodu uvnitř sebe samé.

Dospěla k správnému závěru, že jakákoliv její část musí být menší než celek a že jestliže se rozdělí na části, každá část se bude moci dívat na zbytek celku a uvidí jeho nádheru.

A proto se Jsoucno rozdělilo na části - a v jediném úžasném okamžiku se stalo tím, co je toto, a tím co je ono. Tyto části poprvé existovaly odděleně. A přece existovaly současně. Stejně jako všechno ostatní.

A tak se najednou objevily tři prvky: To, co je tady. To, co je tam. A to, co není ani tady, ani tam - ale co musí existovat, aby mohlo existovat tady a tam.

To je ona nicota, která obsahuje jsoucno. To je ona prázdnota, která obsahuje prostor. To je ono všechno, které obsahuje všechny části.

Rozumíš tomu?

N: Myslím, že ano. Věř mi nebo ne, ale tvé vysvětlení je tak jasné, že si opravdu myslím, že tomu rozumím.

Budu tedy pokračovat. Tuto nicotu, která obsahuje jsoucno, nazývají někteří lidé Bohem. To však není přesné, neboť to naznačuje, že existuje něco, čím Bůh není - to jest všechno, co není "nicota". Ale já jsem vším - vším viditelným i neviditelným - takže východní definice Boha jako Velkého neviditelného není o nic přesnější než západní definice, která říká, že Bůh je všechno viditelné. Správné pochopení mají ti, kteří chápou, že Bůh je vším, co je, a zároveň vším, co není.

Tím, že Bůh stvořil to, co je "tady", a to, co je "tam", umožnil sám sobě poznat sám sebe. V okamžiku této ohromné exploze zevnitř stvořil relativitu - největší dar, který si Bůh kdy dal.

A tak se z nicoty zrodilo jsoucno - tato duchovní událost je v naprostém souladu s teorií, které vaši vědci říkají teorie velkého třesku.

Když se celek rozdělil na části, vznikl čas, neboť určitá část byla nejdřív tady a potom tam - a doba, kterou trvalo dostat se odtud tam, byla měřitelná.

Stejně jako se začaly definovat viditelné části ve vztahu jedna k druhé, začaly se definovat i neviditelné části.

Bůh věděl, že k tomu, aby mohla existovat láska - a k tomu, aby si mohl uvědomovat sám sebe jako čistou lásku - musí existovat také její protiklad. A proto stvořil velkou polaritu - absolutní protiklad lásky - všechno, co není láska - to, čemu dnes říkáme strach. Jakmile začal existovat strach, mohla existovat láska jako něco, co je možno prožívat.

O tomto stvoření duality lásky a jejího protikladu hovoří různé mytologie jako o zrození zla, Adamovu pádu, Satanově vzpouře atd.

Jako je pro vás Bůh ztělesněním čisté lásky, ďábel je ztělesněním strachu.

Některé národy vytvořily kolem této události složité mytologie plné bitev a válek, andělských a ďábelských bojovníků, sil dobra a zla, světla a tmy.

Tyto mytologie byly prvním pokusem lidstva pochopit kosmickou událost, kterou si lidská duše hluboce uvědomuje, ale kterou mysl může jen stěží chápat.

Tím, že se Bůh rozdělil na části, stvořil z čisté energie všechno, co existuje - všechno viditelné i neviditelné.

Tak byl stvořen jak fyzický, tak metafyzický vesmír. Ta část Boha, která tvoří druhou polovinu rovnice jsoucna a nicoty, vybuchla v nekonečné množství jednotek menších než celek. Těmto energetickým jednotkám říkáte duchové.

V některých náboženských mytologiích se říká, že "Bůh Otec" měl mnoho duchovních dětí. Zdá se, že toto srovnání s lidskou zkušeností, že všechno živé se rozmnožuje, je jediným způsobem, jak lze masám vysvětlit náhlý vznik - náhlou existenci - nespočetných duchů v "Království nebeském".

V tomto případě nejsou vaše mýty daleko od základní reality - neboť nespočetní duchové, z nichž se skládám, jsou v kosmickém smyslu mými potomky.

Božským cílem toho, že jsem se rozdělil, bylo vytvořit dostatečné množství částí sebe sama, abych se mohl poznat ze zkušenosti. Existuje jen jediný způsob, jak Stvořitel může poznat sám sebe jako Stvořitele, a tím je tvořit. A proto jsem dal každé z nespočetných částí sebe sama stejnou schopnost tvořit, jako mám sám jako celek.

To je smyslem tvrzení vašich náboženství, když říkají, že jste byli "stvořeni podle obrazu Božího". To však neznamená, že naše fyzická těla vypadají stejně (i když Bůh na sebe může vzít jakoukoliv podobu). Znamená to, že máme stejnou podstatu. Skládáme se ze stejné látky. Jsme stejnou látkou! Se stejnými vlastnostmi a schopnostmi - včetně schopnosti tvořit fyzickou realitu z ničeho.

Stvořil jsem vás proto, abych poznal sám sebe jako Boha. To mohu udělat jedině skrze vás. Proto lze říci (a mnohokrát to bylo řečeno), že smyslem vašeho života je poznat sami sebe jako Boha.

To vám může připadat velmi jednoduché, ale ve skutečnosti je to velmi složité - neboť jediný způsob, jak můžete poznat sami sebe jako Boha, je poznat sami sebe jako lidi.


* * *
Text na této stránce je pouze úryvkem, který patří do rozsáhlejšího kontextu v rámci celé knihy. Pro úplnost doporučujeme přečtení celé výše uvedené knihy.

^ Zpět na seznam